Orientace s buzolou i bez ní

Princip:

Základem buzoly je kompas, který svou střelkou ukazuje na magnetický pól Země. Pro běžné účely orientace je to dostatečně přesný směr k severnímu zeměpisnému pólu Země. V případě potřeby přesného měření je nutné vzít v úvahu magnetickou deklinaci Země a měření korigovat.

Dále je buzola opatřena průzorem, kterým nastavujeme směr k bodu v terénu. Měření se provádí pomocí otočného kotouče se stupnicí s vyznačenými úhly. Světové strany jsou označeny počátečními písmeny jejich anglického názvu.

N – sever (north)

S – jih (south)

W – západ (west)

E – východ (east)

Uprostřed kotouče jsou vyznačeny rysky, které jsou rovnoběžné se směrem sever – jih na stupnici.

Buzola také bývá na jedné hraně opatřena měřítkem, které je možné použít pro odčítání vzdáleností v mapě. Další pomůckou je zrcátko připevněné tak, aby bylo možné při pohledu průzorem také sledovat střelku a udržovat orientaci celé buzoly.

Azimut:

Jde o orientovaný úhel, který svírá určitý směr (pochodová osa, směr k pozorovanému objektu, směr pohybu …) od směru severního. Úhel je orientovaný, zaleží tedy na směru měření úhlu – měří se po směru pohybu hodinových ručiček, tj. od severu k východu. Měří se ve stupních.

Z definice vyplývá, že sever má azimut 0˚, východ 90˚, jih 180˚ a západ 270˚. K měření azimutu se používá buzola.

Práce s buzolou

A: Zorientování mapy k severu

Na mapu se položí buzola. Značka severu na otočném kotouči se nastaví proti ukazateli na podélné ose buzoly. Pak se celou buzolou otáčí, dokud se severní střelka nedostane do branky. Poté se mapa pod buzolou natočí tak, aby mřížka mapy byla rovnoběžná s dlouhým okrajem buzoly (ale i s ryskami otočného kotouče a střelkou), a sever mapy směřoval stejně jako severní střelka.

B: Určení azimutu

V terénu vidíme nějaký bod, a chceme určit jeho azimut.

Buzolu nasměrujeme k cíli průzorem. Otočným kotoučem otočíme tak, aby severní střelka byla v brance. Podélná osa buzoly ukazuje na stupnici otočného kotouče hodnotu azimutu.

C: Zjištění azimutu na mapě

Na mapě víme, kde je výchozí místo a cíl, a chceme zjistit jaký azimut vede z výchozího místa do cíle. Mapa při tom nemusí být zorientována k severu!

Buzola se na mapu přiloží tak, aby dlouhý okraj spojoval výchozí místo s cílem. Otočný kotouč na buzole se natočí tak, aby se rysky kotouče shodovaly s mřížkou na mapě, a sever na otočném kotouči mířil na sever na mapě. Podélná osa buzoly ukazuje na stupnici otočného kotouče azimut.

D: Pochod podle azimutu zjištěného z mapy

Poté, co se buzola nastavila dle pokynu C:, se v terénu určí cíl a cesta k němu.

Nastavená buzola se vezme do ruky. Otočným kotoučem se nehýbá ! Celou buzolou se otáčí tak, aby se severní střelka dostala do branky v otočném kotouči. Jakmile se tam nastaví, podélná osa buzoly a průzor ukazuje k cíli. Ve směru průzoru si najdeme tzv. dílčí cíl, a dojdeme k němu. Od něj opět už nastavenou buzolou určíme další dílčí cíl. A tak až do hlavního cíle.

Je-li hustá mlha a dílčí cíle nejsou vidět, můžeme kráčet a přitom neustále sledovat buzolu a dbát na to, aby se severní střelka stále udržovala v brance.

E: Určení místa, kde jsme

Jsme někde v terénu, a nevíme kde přesně na mapě to je.

Mapu nejprve zorientujeme k severu dle pokynu A:. Z místa, kde stojíme, si vyhlédneme v okolí nápadné krajinné body (hora, sedlo, vesnice, rozhledna), které jsou vyznačeny na mapě, a nejdou zaměnit s jinými body. Nyní se buzola nasměruje průzorem k nápadnému bodu v terénu. Otočný kotouč se

natočí tak, aby severní střelka byla v brance. Pak se buzola položí na mapu, rysky otočného kotouče se musejí krýt s mřížkou na mapě, a sever na otočném kotouči musí směřovat k severu mapy, a dlouhý okraj buzoly musí protínat nápadný krajinný bod zobrazený na mapě. Podél tohoto dlouhého

okraje buzoly se tužkou narýsuje přímka. To samé se provede s jiným nápadným bodem v terénu. Tam, kde se přímky protínají, je naše stanoviště.

F: Pochod jedním směrem

V terénu si vyhlédneme nějaký cíl, a chceme k němu dojít, i když víme, že cestou jej ztratíme z dohledu.

Buzolu nasměrujeme k hlavnímu cíli průzorem, a otočným kotoučem dáme severní střelku do branky. Ve směru průzoru najdeme v terénu tzv. dílčí cíl.

Vydáme se k němu a buzolu necháme nastavenou. Po dojití k dílčímu cíli (hlavní cíl se nám mezitím ztratil z dohledu)opět vezmeme už nastavenou buzolu, a celou ji natočíme tak, aby severní střelka byla v brance. Průzor ukazuje směrem k hlavnímu cíli, i když jej nevidíme. V tomto směru si

vyhlédneme další dílčí cíl. A tak dál až od hlavního cíle.

Orientace bez buzoly

1. Světové strany pomocí hodinek a slunce

• Nejprve nastavíme hodinky na zimní čas (v létě o hodinu zpět).
• Položíme hodinky na vodorovnou plochu a nasměrujeme hodinovou (malou) ručičku proti slunci

(pomocí tenké větvičky nebo zápalky můžeme vytvořit stín podél hodinové ručičky procházející středem ciferníku)

• Osa (tj. půlící čára) menšího úhlu sevřeného hodinovou ručičkou a 12. hodinou směřuje k JIHU

2. Pomocí dalších atributů

Sever a (jiné strany) se dají přibližně určit ještě podle kostelů (oltáře), stromů, úlů nebo letokruhů:

3. Určování pomocí hvězd

1.     Na obloze najdeme souhvězdí Velkého vozu

2.     Prodloužíme 5x jeho „zadní stěnu” a tak najdeme Polárku, která ukazuje stále na SEVER